1I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou.
2I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali.
3I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Vstaň a pojď sem do prostředku.
4I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Ale oni mlčeli.
5A pohleděv na ně vůkol hněvivě, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ruka jeho zdravá, jako i druhá.
6A vyšedše farizeové, hned s herodiány radu učinili proti Ježíšovi, kterak by ho zahubili.
7Ježíš pak s učedlníky svými poodšel k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva,
8I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu.
9I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli, pro zástup, aby ho tak netiskli.
10Nebo mnohé uzdravoval, takže naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli jaké neduhy.
11A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi Syn Boží.
12A on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali.
13I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu.
14I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, aby je poslal kázati,
15A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství:
16A nejprve Šimona, jemuž dal jméno Petr,
17A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,)
18A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananejského,
19A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů.
20A vtom opět sšel se zástup, takže nemohli ani chleba pojísti.
21A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul.
22Zákoníci pak, kteříž byli přišli od Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly.
23A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati?
24A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to.
25A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi.
26Tak jestliže jest povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře.
27Nižádný nemůže nádobí silného reka, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prve silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.
28Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,
29Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení.
30Nebo pravili: Že ducha nečistého má.
31Tedy přišla matka jeho a bratří, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali.
32A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe.
33Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji?
34A obezřev učedlníky vůkol sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji.
35Nebo kdož by koli činil vůli Boží, tenť jest bratr můj, i sestra, i matka má.