1Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,
2Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,
3Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,
4Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
5Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
6Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.
7A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
8I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
9Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
10A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
11Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
12A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
13I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
14Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.
15Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
16A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
17Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.
18I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
19Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
20A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
21Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
22Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
23I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
24A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
25Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
26V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
27Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
28I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
29Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
30I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
31A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
32Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
33A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.
34I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
35A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
36A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
37Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.
38I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.
39Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
40I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
41I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
42I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
43A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
44Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
45A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
46Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
47A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,
48Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
49Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,
50A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
51Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
52Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
53Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
54Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své
55(Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.
56I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.
57Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.
58A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
59Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
60Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
61I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
62I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
63A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
64A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
65Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
66A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
67Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:
68Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,
69A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,
70Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,
71O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
72Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
73Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,
74Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
75V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.
76Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
77Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
78Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,
79Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
80Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.