📖 Jób 6
-
1
Odpovídaje pak Job, řekl:
-
2
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
-
3
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
-
4
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
-
5
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
-
6
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
-
7
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
-
8
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
-
9
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
-
10
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
-
11
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
-
12
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
-
13
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
-
14
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
-
15
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
-
16
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
-
17
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
-
18
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
-
19
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
-
20
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
-
21
Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
-
22
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
-
23
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
-
24
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
-
25
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
-
26
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
-
27
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
-
28
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
-
29
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
-
30
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?