📖 Jób 41
-
1
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
-
2
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
-
3
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
-
4
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
-
5
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
-
6
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
-
7
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
-
8
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
-
9
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
-
10
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
-
11
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
-
12
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
-
13
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
-
14
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
-
15
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
-
16
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
-
17
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
-
18
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
-
19
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
-
20
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
-
21
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
-
22
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
-
23
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
-
24
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
-
25
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
-
26
-
27
-
28
-
29
-
30
-
31
-
32
-
33
-
34