📖 Jób 4
-
1
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
-
2
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
-
3
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
-
4
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
-
5
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
-
6
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
-
7
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
-
8
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
-
9
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
-
10
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
-
11
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
-
12
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
-
13
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
-
14
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
-
15
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
-
16
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
-
17
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
-
18
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
-
19
Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
-
20
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
-
21
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.