📖 Jób 37
-
1
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
-
2
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
-
3
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
-
4
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
-
5
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
-
6
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
-
7
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
-
8
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
-
9
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
-
10
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
-
11
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
-
12
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
-
13
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
-
14
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
-
15
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
-
16
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
-
17
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
-
18
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
-
19
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
-
20
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
-
21
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
-
22
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
-
23
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
-
24