📖 Jób 30
-
1
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
-
2
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
-
3
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
-
4
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
-
5
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
-
6
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
-
7
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
-
8
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
-
9
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
-
10
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
-
11
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
-
12
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
-
13
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
-
14
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
-
15
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
-
16
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
-
17
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
-
18
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
-
19
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
-
20
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
-
21
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
-
22
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
-
23
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
-
24
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
-
25
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
-
26
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
-
27
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
-
28
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
-
29
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
-
30
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
-
31
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.