📖 Jób 23
-
1
Tedy odpověděl Job a řekl:
-
2
Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
-
3
Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
-
4
Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
-
5
Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
-
6
Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
-
7
Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
-
8
Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
-
9
By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
-
10
Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
-
11
Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
-
12
Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
-
13
On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
-
14
A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
-
15
Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
-
16
Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
-
17
Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.