📖 Jób 21
-
1
A odpovídaje Job, řekl:
-
2
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
-
3
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
-
4
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
-
5
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
-
6
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
-
7
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
-
8
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
-
9
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
-
10
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
-
11
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
-
12
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
-
13
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
-
14
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
-
15
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
-
16
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
-
17
Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
-
18
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
-
19
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
-
20
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
-
21
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
-
22
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
-
23
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
-
24
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
-
25
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
-
26
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
-
27
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
-
28
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
-
29
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
-
30
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
-
31
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
-
32
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
-
33
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
-
34
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.