📖 Jób 15
-
1
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
-
2
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
-
3
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
-
4
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
-
5
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
-
6
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
-
7
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
-
8
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
-
9
Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
-
10
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
-
11
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
-
12
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
-
13
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
-
14
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
-
15
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
-
16
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
-
17
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
-
18
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
-
19
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
-
20
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
-
21
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
-
22
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
-
23
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
-
24
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
-
25
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
-
26
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
-
27
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
-
28
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
-
29
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
-
30
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
-
31
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
-
32
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
-
33
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
-
34
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
-
35
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.