📖 Jób 12
-
1
Odpověděv pak Job, řekl:
-
2
V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
-
3
I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
-
4
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
-
5
Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
-
6
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
-
7
Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
-
8
Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
-
9
Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
-
10
V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
-
11
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
-
12
Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
-
13
Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
-
14
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
-
15
Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
-
16
U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
-
17
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
-
18
Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
-
19
On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
-
20
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
-
21
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
-
22
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
-
23
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
-
24
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
-
25
Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.