📖 Žalmy 119
-
1
Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
-
2
Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
-
3
Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
-
4
Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
-
5
Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
-
6
Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
-
7
Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
-
8
Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
-
9
Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
-
10
Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
-
11
V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
-
12
Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
-
13
Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
-
14
Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
-
15
O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
-
16
V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
-
17
Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
-
18
Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
-
19
Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
-
20
Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
-
21
Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
-
22
Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
-
23
Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
-
24
Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
-
25
Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
-
26
Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
-
27
Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
-
28
Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
-
29
Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
-
30
Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
-
31
Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
-
32
Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
-
33
He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
-
34
Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
-
35
Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
-
36
Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
-
37
Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
-
38
Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
-
39
Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
-
40
Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
-
41
Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
-
42
Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
-
43
A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
-
44
I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
-
45
A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
-
46
Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
-
47
Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
-
48
Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
-
49
Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
-
50
Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
-
51
Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
-
52
Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
-
53
Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
-
54
Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
-
55
Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
-
56
Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
-
57
Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
-
58
Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
-
59
Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
-
60
Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
-
61
Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
-
62
O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
-
63
Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
-
64
Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
-
65
Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
-
66
Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
-
67
Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
-
68
Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
-
69
Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
-
70
Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
-
71
K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
-
72
Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
-
73
Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
-
74
Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
-
75
Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
-
76
Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
-
77
Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
-
78
Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
-
79
Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
-
80
Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
-
81
Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
-
82
Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
-
83
Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
-
84
Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
-
85
Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
-
86
Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
-
87
Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
-
88
Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
-
89
Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
-
90
Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
-
91
Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
-
92
Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
-
93
Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
-
94
Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
-
95
Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
-
96
Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
-
97
Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
-
98
Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
-
99
Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
-
100
I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
-
101
Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
-
102
Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
-
103
Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
-
104
Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
-
105
Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
-
106
Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
-
107
Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
-
108
Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
-
109
Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
-
110
Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
-
111
Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
-
112
Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
-
113
Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
-
114
Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
-
115
Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
-
116
Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
-
117
Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
-
118
Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
-
119
Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
-
120
Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
-
121
Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
-
122
Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
-
123
Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
-
124
Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
-
125
Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
-
126
Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
-
127
Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
-
128
A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
-
129
Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
-
130
Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
-
131
Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
-
132
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
-
133
Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
-
134
Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
-
135
Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
-
136
Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
-
137
Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
-
138
Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
-
139
Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
-
140
Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
-
141
Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
-
142
Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
-
143
Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
-
144
Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
-
145
Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
-
146
K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
-
147
Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
-
148
Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
-
149
Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
-
150
Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
-
151
Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
-
152
Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
-
153
Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
-
154
Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
-
155
Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
-
156
Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
-
157
Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
-
158
Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
-
159
Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
-
160
Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
-
161
Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
-
162
Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
-
163
Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
-
164
Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
-
165
Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
-
166
Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám.
-
167
Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
-
168
Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
-
169
Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
-
170
Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
-
171
I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
-
172
Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
-
173
Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
-
174
Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má.
-
175
Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc.
-
176
Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.